G jako Grundig
Proč tíhnu zrovna ke značce Grundig? Kdyby tenkrát kdysi v šesté třídě nepřinesl Jarek Skála zvaný Zajíc ohmatanou "Grundig Revue 76", ale třeba "Sony Revue", možná bych preferoval Sony. Jenže Zajíc přinesl Grundig a bylo vymalováno. Dokonce mi to přes víkend půjčil domů a já dlouhé hodiny nábožně listoval pořád dokola tam a zpět a dokonce si obkresloval na pauzák kotoučák TS-1000, novinku roku 76.
Kdo pamatuje úroveň našich především jednobarevných prospektů spotřební elektroniky, tištěných snad na strojích používaných za války v odboji na letáky proti nacistům, kdo zná, nebo vlastní jako já "Katalog Tesla 1976", ten pochopí, proč mě ta Grundig Revue dostala a značku Grundig mi navždy vryla do paměti jako něco extrovního. Zejména efektní fotku příjímače Satellit 3000, odkrytovaného, pokrytého námrazou v chladící komoře, efektně svítícího ve tmě komory a demonstrujícího tím funkčnost i v těchto podmínkách, si poměrně detailně pamatuji dodnes.
Pochopitelně hezky provedené propagační materiály nezaručují kvalitu výrobku, ale u Grundigu si myslím to jde ruku v ruce.
Takže proto preferuji značku Grundig, začal jsem u kotoučáku ZK146 a přešel přes receivery a rádia až k budíkům. Prostě mi to nedalo, když jsem narazil na něco zajímavého od Grundigu a byla možnost to získat, abych po tom nešel. Mám dokonce i krásný velký odznak "10 Jahre bei Grundig", nebo velmi dobrý akumulátorový zastříhávač vousů a vlasů v luxusním kufříku za velmi dobrou cenu - Aukro. Teď už díky nedostatku času a místa nic cíleně nevyhledávám, monitoruju své osvědčené zdroje jestli mi něco nepadne do oka.
Ovšem můj zájem je limitován obdobím asi prvé poloviny 80 let, kdy se v designovém oddělení firmy asi zbláznili a podlehli příšernému asijskému plastovému designu, ze kterého se už pořádně nikdy nedostali. Technická kvalita přístrojů touto perestrojkou asi neutrpěla, estetika však šla ke dnu.
Já se na přístroje i rád dívám, proto dávám důraz i na vzhled. Nejsem lovcem co nejvyrovnanějších přenosových křivek a šumových čísel, protože nejsem schopen zajistit odpovídající podmínky k plnému využití špičkových parametrů, tzn. místnost a reprosystém. To ale neznamená, že se nadchnu pro každý šunt, jen když dobře vypadá. Ona i otázka - co je to šmejd, je na hraně, viz magnetofon RFT.
Protože se celý život živím elektronikou, nejprve průmyslovou v Tesle Rožnov a poté lékařskou, rád se podívám i pod kryty přístrojů a zde se oko technikovo má čím kochat, proto každý přístroj i odkrytuju a nafotím vnitřní provedení.
Nejsem fanatikem tvrdícím, že existuje jen Grundig a vše ostatní nestojí za řeč, vím, že je to jen vyšší střední třída, určená tehdejším běžným spotřebitelům a proto nerozumím, proč se mi někdo čas od času snaží vysvětlit, že jen Akai a Revox uměl kotoučáky, že jen Pioneer a Sansui uměly receivery, že tenhle tamto a tenhle támhleto. Já to nikomu neberu a neposmívám se žádné značce spotřební elektroniky, i ta "vietnamská" má své kupce.
I od Grundigu není všecko bez chyb. Např. krytování některých přístrojů a přístup dovnitř se občas bez nadávek neodejde. Jednou je na spodním krytu vyznačena poloha všech šroubků a západek a podruhé mám sedřenou kůži na prstech od samosvorného napruženého krytu, jednou jsou desky krásně na konektorech a rozborka je potěšením, jindy nechápu, jak se jim to vůbec podařilo dát dohromady. Nutno přiznat, že krytování většiny starých televizí Tesly Orava byla dobrou školou pro ledacos :-)
Mě se líbí všecky tehdejší přístroje, které hrály a vypadaly -viz např.ITT-, ale Grundig u mě vždycky bude mít prim.
Tady je moje Grundig Galerie.